Nádherná povídka!:):*
Seděl u okna, tam, kde mu bylo dobře, kde ho nikdo neobtěžoval a kde mohl odpočívat a psát. Ano psát. Když měl volnou chvíli, psal básničky a písně. Vše co cítil, vše co ho bolelo mohl napsat. Nikdo o tom nevěděl, měli by ho za blázna. Koukl se na budík ležící na něčím stolku. Byl čas večeře. Ať chtěl, nebo ne, musel se jít najíst, tedy aspoň jeho vyhladovělý žaludek mu to naznačoval. Došel do velké síně, kde už seděli jeho přátelé. Pansy, Goyle a Crab. Přisedl si k nim a jeho oči na okamžik zahlédly dlouhé, kudrnaté vlasy. Byla tady. Nemohl z ní spustit zrak. Je tak nádherná. Pomyslel si. Už hodně dlouho snil o tom, jak jí objímá a líbá. Jenže to se nestane. Po večeři se cítil velmi unavený tak si šel lehnout.
...
Byla neděle, neděle ráno. Draco vstal a šel sisehnat knihy, ze kterých si mohl udělat výpisky na zítřejší hodiny. Vzal si tedy sebou sešity. V knihovně nebyl sám. Bylo tu pár mrzimorských studentů, ale těch si nevšímal. Po dlouhém vypisování se vydal na oběd.
...
Hermiona vešla do knihovny. Nikdo tam neby. Udělala jsem dobře, že jsem se najedla dřív než ostatní. Pochválila se. Milovala, když tam mohla být sama. Nikdo ji neobtěžoval a nemusela poslouchat jak si někdo s někým povídá o věcech, které do knihovny vůbec nepatřily. Byl to pro ni skvělý odpočinek. Zamířila ke svému stolu. Bylo to její místo, kde jí to dodávalo zvláštní sílu, něco jako energii, bylo prostě zvláštní, její oblíbené místo, kde se cítila chráněná před vším. Obvykle si šla hned vybrat knížku z regálu. Dnes ale ne. To co upoutalo její pozornost, bylo právě to její místo, nebo vlastně to co na něm leželo. Byl to sešit. Asi ho někdo zapomněl. Nahlídla do něj, jen aby se koukla komu patří. Jméno tam nebylo. Rozhodla se číst dál. Celá ztuhla, jako kdyby měla vyražený dech. Něco tak krásného, tak romantického ještě nikdy nečetla. Viděla tam všechny různé emoce a jako by je prožívala. A pak... ,,To je moje jméno!'' Vykřikla a nemohla odtrhnout oči od sešitu. Ne nepřečetla to špatně stálo tam Hermoina Grangerová. Její jméno! To celé, co právě teď četla bylo věnované ji. Musela číst dál, musela vědět kdo to napsal.
...
Draco se vracel z obědu a namířil si to ke svému oblíbenému místu. V pokoji u okna. Poté co ji spatřil včera na večeři... musel to napsat. Cítil tolik krásných a zároveň lítostných pocitů. Hledal svůj sešit, hledal ho všude, ale nikde nebyl. Musel si okamžitě vzpomenout, kde ho viděl naposledy. Vždyť ho včera dával na hromádku svých sešitů na výpisky tak tam by měl být. Přestal hledat a rychle běžel do knihovny, kde si ho pravděpodobně nechal. Neměl vůbec v úmyslu brát si ho tam. Musel mu asi vypadnout. Koukl se ke stolku, kde předtím seděl a spatřil, ji. Seděla tam a četla si jeho sešit. Přestala číst a podívala se na něj. Oba na sebe hleděli. Dracův pohled se střídal. Koukal na Hermionu a pak na sešit. Šel k ní a přisedl si. One jen nevěřícně na něj koukala. Pomalu si od ní vzal sešit. Nastalo ticho. Po dlouhé chvilce se Draco zhluboka nadechl a konečně promluvil. Čekala vysvětlení. ,, Miluju tě.'' Řekl a něžně jí políbil na rty.